Rozvíjí se obchodování a bankéřství, vesnice se mění v města a vznikají i další, úplně nová. Jsou páleny lesy, aby byl dostatek zemědělské půdy k obdělávání. Tu už neobdělávají vazalové na půdě feudálů, ale daří se jim pomalu vymanit z moci šlechty. I přes to mezi jednotlivými společenskými vrstvami přetrvávají velké rozdíly, a to i v zákonech. Pro každého platí něco jiného. Když byl člověk jednou řemeslníkem, nikdy z něj nemohl být šlechtic. Vzdělání a rozvoj kultury už neprobíhá jen v klášterech a církevních institucích. Bohatí měšťané a šlechta pociťují potřebu se také učit číst a psát, tak vznikají městské školy a později i první univerzity.

To vše se odráží i v umělecké tvorbě, která je volnější než dříve. V architektuře se začal používat vnější opěrný systém, díky kterému se mohli stavět vyšší a vzdušnější stavby. Otevírá se cesta novému zobrazování náboženských témat s důrazem na fantazii. Umělci se začínají hlásit ke svým dílům, protože už nejsou pouhými řemeslníky, ale také utvářejí obsah svých děl. Hlavními znaky v architektuře jsou lomený oblouk, křížové klenby, vnější opěrný systém, dynamismus, vertikalismus. Sochy se odpoutávají od architektury, typickými příklady jsou sochy Panny Marie s malým Ježíškem v náručí. Postavy na malbách i sochách jsou protáhlé, mají delší tělo, krk, končetiny a celý tvar těla je stylizován do písmene „s“.