Stále vládnou králové neomezenou mocí, ale poddaným se to čím dál více přestává líbit. Ti se bouří a vznikají hodně revolučních hnutí a dalších násilných výbojů. Ke křesťanství se hlásí většina společnosti v Evropě, ale ne všichni. Protestantům se nelíbí verze, kterou jim diktuje papež. Na obranu církev čím dál více začala využívat umění. Tak aby působilo co nejvíce konkrétně, přehnaně, emotivně, dramaticky, šokovalo a působilo tak velkolepě, jak jen to bylo možné. Zobrazované postavy jsou v přehnaných pózách, dramaticky nasvíceny. Návštěvníci nově postavených kostelů měli pocit, že vešli do jiného světa. Propojení architektury s malbou a sochou je pro baroko typické. V nových církevních stavbách bylo plno soch, maleb a ozdob, strop budil dojmem otevřeného prostoru do nebeského ráje. Tuto formu umění církev využívala k tomu, aby přivedla lidi na svou stranu víry. Dalším zadavatelem umění jsou bohatí měšťané, kteří jsou ještě majetnější díky novému efektivnímu a rychlému procesu výroby zboží, manufaktuře. Ti si za své peníze kromě obrazů a soch nechávali stavět velkolepé, zlatem a mramorem zdobené paláce.
Mysl lidí je čím dál méně soustředěna na víru. Potom už Newton objevuje gravitační zákon a Galileo tvrdí že země je kulatá, Watt zdokonaluje parní stroj a Prokop Diviš přichází s bleskosvodem. Vše pomalu směřuje do moderní doby.
Amora neboli bůžka lásky, namaloval italský barokní malíř Caravaggio. Amor bývá většinou zobrazovaný jako andílek, jehož šípy mají zasáhnout zamilované. Caravaggio jej ale namaloval trochu jinak. Jeho Amor je okřídlený mladý chlapec, který se nestydí a provokuje svou nahotou. Má vítězný postoj, u nohou mu leží různé předměty, které symbolizují vědu a umění. Autor tak nadřadil lásku nad umění a vědu. Proto Vítězný Amor.
Tento 32 metrů vysoký sloup byl postavený na Horním náměstí v Olomouci ke slávě Boží (v letech 1716 až 1754). Jeho hlavním účelem byla okázalá oslava katolické církve a víry a vděčnosti za ukončení morové epidemie na Moravě (v letech 1714 až 1716). Protože všichni umělci a řemeslní mistři, kteří na sloupu pracovali, byli olomouckými občany, byla stavba sloupu rovněž chápána jako výraz lokálního patriotismu.
Sousoší, kterému se také říká Extáze sv. Terezy vytvořil sochař a architekt Gian Lorenzo Bernini, který je autorem spousty uměleckých děl v Římě. Hlavní postavou této sochy je mladá řeholnice Tereza, na kterou míří amor šípem lásky od Boha. V láskyplné a zároveň bolestné extázi, kterou Tereza prožívá, je vyjádřen její vztah k Bohu. Sousoší je vyrobeno z mramoru, bronzu a skla, umělec zkombinoval sochu s freskou. Nachází se v karmelitánském kostele Santa Maria della Vittoria v Římě, konkrétně v tzv. kapli Cornaro.
